V nové knize Pavla Švandy jsou shrnuty fejetony a eseje napsané v posledních letech. Autorovy zájmy zahrnuly angažovanou politickou publicistiku, osobní komentáře, kulturně historická témata i fejetonistické vtipné rozmary. Pavel Švanda shromáždil svou tvorbu bezprostředně související se soukromým i veřejným děním a s dobovými obsahy médií a také s našimi reakcemi na běžné potíže a rozpory. Poslední komentovanou zkušeností jsou naše tísně a naděje, činy i prohry v covidové krizi a na počátku rusko-ukrajinské války. Fejetony byly psány pro Český rozhlas, ostatní texty byly publikovány převážně v časopise Kontexty. Pavel Švanda (* 6. června 1936 Znojmo) je český spisovatel a novinář, od roku 1938 žijící a působící v Brně, představitel generace šestatřicátníků (Václav Havel, Jiří Kuběna).

Po studiu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v 60. letech působil ve filmové distribuci, byl redaktorem Hosta do domu a členem redakční rady Tváře, za normalizace vystřídal řadu zaměstnání. Po roce 1969 se stal ineditním spisovatelem, účastnil se neoficiálních brněnských filozofických aktivit. Od roku 1994 vyučoval na Divadelní fakultě JAMU a přispíval do rozličných periodik, jako např. revue pro kulturu a politiku Proglas. Emeritován byl v roce 2015. V letech 1990 až 1992 byl redaktorem Akordu, v letech 1992-1994 působil v brněnské redakci deníku Lidová demokracie, pravidelně přispívá do časopisů Host, Kontexty aj. a také do Českého rozhlasu. Jako autor tíhne nejpřirozeněji k žánru eseje, o němž tvrdí, že je především dialogem. Svými texty se snaží nahlížet na člověka jako hodnotu a hledat duchovní opory pro jeho život. Knižně publikoval eseje, povídky, básně i román, debutoval v roce 1967 sbírkou povídek Anonymní povídky.