Prostředí koncentračního tábora poskytlo Norbertu Frýdovi příležitost k pronikavému psychologickému pohledu na řadu lidských osobností. Setkáme se v něm s profesionálními zločinci, sadisty, podvodníky a čachráři, spekulujícími i ve stínu smrti, s představiteli nacistické ideologie, ale i s lidmi ušlechtilými a vzdělanými, statečnými a krásnými. To jsou ovšem vězňové, zápasící o holý život, snažící se přežít mašinerii smrti a dokonce proti ní aktivně bojovat. A právě tento odboj vězňů proti teroru v lágru tvoří v románovém zpracování života v nacistickém táboře Gigling u tábora Dachau tu nejzajímavější a také hlavní linii děje. Frýdovi se zde podařilo přesvědčujícím způsobem ukázat na heroismus v prostých lidech, na mezinárodní solidaritu vězňů, kterou klade v protiklad duchovní ubohosti táborových esesáků. Frýdův román je jedním z mála děl, která ukazují odboj v nacistických koncentračních táborech z hlediska politicky myslícího vězně. Napínavost děje, dramatičnost mezních situací člověka, konflikt charakteru a bestiálnosti v lidech – to vše činí z Frýdova románu umělecky stále jedno z nejpůsobivějších a také nejvíc překládaných děl české poválečné prózy.