Přísloví nám říkají pravdu, která se přenáší z generace na generaci. Pro snadnější zapamatování mívají často podobu rýmovaného dvojverší. Bývají nazývaná i mudroslovím, protože je zpravidla pronesl někdo velmi zkušený a moudrý. Přísloví se jako prastarý slovní útvar vyskytují snad ve všech národech a jazycích a stala se součásti národní tradice.

Jsou dědictvím zdravého selského rozumu našich předků. V situaci, kdy se normy chování ve společnosti porušují, mají přísloví připomenout jejich dodržování a praktikování. Na rozdíl od citátů nemají přísloví konkrétního autora. Výjimku tvoří biblická kniha Přísloví, jež je připisována věhlasnému králi Šalamounovi. Ten v Izraeli vládl kolem roku 970 před Kristem. V jeho knize Přísloví volá Moudrost k sobě všechny, kteří si nevědí rady. Slibuje jim pomoc, porozumění a poučení jak se vyhnout nebezpečným úskalím i léčkám. Jak si zachovat a chránit svůj život. „Kdo hřeší proti moudrosti, činí násilí své duši...“ vzkazuje nám přes mnohá staletí král Šalamoun. Jeden z našich současníků, J. H. Newman zase vtipně poznamenává: „Bibli čtu proto, abych se dověděl, co lidé mají dělat, a noviny proto, abych se dověděl co dělají.“