Jaký je vlastně smysl historie českého národa, který – ač nevelký – je díky své poloze v srdci Evropy mimořádně bohatý na dějinné zvraty, jimiž se obvykle chlubí jen ty velké a staré národy? Jistě tomu je proto, že náš prostor je amalgámem různých kulturních vlivů, z nichž nejvíce absorboval ten německý. Právě česko-německé vztahy naše národní vědomí utvářely víc, než si obvykle připouštíme. Podíváme-li se na klíčové fáze našich dějin – první války s Franky, Velkou Moravu, Přemyslovský stát, vládu Lucemburků, husitství, Bílou Horu, dobu Temna, tereziánské reformy, národní obrození, československou republiku, protektorát, poválečné vysídlení sudetských Němců, Pražské jaro 1968, normalizaci, sametovou revoluci a vstup do Evropské unie – všude se bude zrcadlit v popředí či pozadí událostí střetávání mezi českým a německým národem. V celém tomto historickém záběru se autor snaží podat jasnou analýzu podstaty této mocné symbiózy na pozadí událostí, jejichž hodnocení se v různých učebnicích dějepisu ostře rozchází. I o tak složité problematice pojednává Vladimír Liška srozumitelným a čtivým jazykem a zachovává nadhled v otázkách, které pro náš národ byly mnohdy až vyhroceně existenční. Jeho závěry jsou místy kontroverzní a nebojí se nabourat pohodlné a často účelové mýty o Češích jako obětech silnějšího germánského souseda.