Britský filosof Bernard Williams (1929-2003) je na poli morální filosofie znám především coby skeptik. V souladu s tím je jeho přínos nezřídka vnímán jako destruktivní pro etiku, přinejmenším ve smyslu teoretické disciplíny. Tato monografie si klade za cíl ukázat, že ačkoli mnohá jeho stanoviska skutečně vyjadřují pochyby o roli rozumu v kontextu našeho jednání, jeho pohnutkou není možnost etiky popřít. Williamsovi jde spíše o představení mezí rozumu v praktickém kontextu. Usiluje o takové pojetí etiky, které respektuje podmínky lidské existence, zejména určenost lidského života nahodilostí a nejistotou. Úlohou této etiky primárně není stanovit obecný význam správného a špatného, a ve světle toho hodnotit naše jednotlivé skutky, nýbrž přispět k utváření života hodného žití - etického života. Etika ve Williamsově pojetí tedy není věda, ale kultivovaný způsob tázání se po tom, co vlastně chceme a potažmo kým vůbec jsme.