Ke svým nadcházejícím neuvěřitelným devadesátinám přichází známý básník a překladatel Václav Daněk s novou sbírkou veršů, nazvanou Pistole z písku. Autor zde čtenářům otvírá své temperamentní víno vyzrálé pocitovosti a celoživotních reflexí, vylepšované v osudovém sklípku lahvovým buketem, těmi v písku uloženými a z něj vytahovanými pistolemi. Ani pod tlakem času však nepropadá bilancování, s hravou ironií sobě vlastní si bere na mušku nevědomost a černobílé vidění, vysílá své es ó es proti zhoubné lhostejnosti, zpívá však i o nadějích, jejichž život je tak žalostně krátký. Láska Daňkovi nejednou splývá se svobodou.

Strach o její ztrátu, o ještě nezakotvenou demokracii, je spolu s vírou v zachování důstojného života také hlavním tématem této autorovy již patnácté básnické knížky.