Pravidlo průšvihu - Petra Vernerová, Alpress, 2016

14,80 €

Pri nákupe nad 49 €
poštovné zadarmo
Pravidlo průšvihu - Petra Vernerová, Alpress, 2016
Pravidlo průšvihu - Petra Vernerová, Alpress, 2016

Pravidlo průšvihu

Evě se blíží čtyřicítka a nemůže si stěžovat. Chystá velkou oslavu, hýří plány a těší se, že teď to v jejím životě bude ještě velkolepější než dosud. Jenže opak je pravdou,... Čítať viac

Vydavateľstvo
Alpress, 2016
208 strán
3 hodiny čítania

Evě se blíží čtyřicítka a nemůže si stěžovat. Chystá velkou oslavu, hýří plány a těší se, že teď to v jejím životě bude ještě velkolepější než dosud. Jenže opak je pravdou, najednou to jde od desíti k pěti: vztah ztrácí stabilitu, podnikání se spíš... Čítať viac

  • Pevná väzba s prebalom
  • Čeština
Vypredané

Zadajte e-mail a budeme vás informovať, keď bude kniha dostupná.

Naši škriatkovia odporúčajú

Moja najväčšia prehra - Will Buxton, mamaš, 2024

Viac o knihe

Evě se blíží čtyřicítka a nemůže si stěžovat. Chystá velkou oslavu, hýří plány a těší se, že teď to v jejím životě bude ještě velkolepější než dosud. Jenže opak je pravdou, najednou to jde od desíti k pěti: vztah ztrácí stabilitu, podnikání se spíš hroutí. Eva nerada zjistí, že její život je plný problémů. Ale má optimistické heslo: Po každém průšvihu přijde něco hezkého.
Čítať viac
Počet strán
208
Väzba
pevná väzba s prebalom
Rozmer
135×210 mm
Hmotnosť
287 g
ISBN
9788074669408
Rok vydania
2016
Edícia
Klokan
Naše katalógové číslo
205463
Jazyk
čeština
Pôvod
Česko
Vydavateľstvo
Alpress
Kategorizácia

Našli ste nepresnosti? Dajte nám, prosím, vedieť!

Nahlásiť chybu

Máte o knihe viac informácií ako je na tejto stránke alebo ste našli chybu? Budeme vám veľmi vďační, ak nám pomôžete s doplnením informácií na našich stránkach.

Hodnotenia

4,0 / 5

1 hodnotenie

0
1
0
0
0

Ako sa páčila kniha vám?

Recenzie čitateľov

Šárka Fofoňková
Overený zákazník
12.8.2016
Hlavní postava románu Pravidlo průšvihu se nejmenuje Eva, jak se omylem píše v anotaci, nýbrž Marie. Vede z domu účetnictví a žije s Borisem, který se na povrch prezentuje jako ředitel školy bez poskvrnky a báječný otec, ovšem skutečnost je jiná. Vnímají ji všichni kromě Marie, která žije několik let poněkud zaslepeně.
Každých čtrnáct dní s nimi sdílí domácnost Borisovy dvě děti, které má ve střídavé péči. Berušky, trpaslíci, vdolečci ... Jak je láskyplně oslovuje Marie. Miluje Bělu a Adama, jako by byly její vlastní. Svého vlastního dítěte se už nejspíš nedočká, protože Boris se právě nehrne k tomu, aby se stal opět otcem. Boris se totiž ve skutečnosti poslední dobou, vlastně už hodně dlouho, nehrne vůbec k ničemu, co se týče rodiny. O děti se výhradně stará Marie. Boris si libuje v alkoholu a svých aktivitách, které skrývá za různé pracovní povinnosti. Jednoho dne Marie dostane zprávu, že z účtu neodešla platba za telefon pro nedostatek prostředků. Marie zjistí, že nešlo jen o jednu platbu. Boris, místo aby na účet zaslal svou část peněz na provoz domácnosti, navíc určitý obnos z účtu ještě vybral.
A Marie začíná konečně odhazovat růžové brýle. Boris na víkend údajně odjede na školení, ale ona už mu nevěří. Skládá si různé střípky událostí posledních týdnů a měsíců a začíná konečně vše vidět jasně. Kdy se vůbec Boris tak změnil? Kdy propadl alkoholu a začal zanedbávat ji i svoje vlastní děti? Jak to, že to neviděla dřív, když všichni okolo, kamarádky i matka jí to dávaly dost jasně najevo? Navíc se už asi nikdy nedočká vlastního dítěte...
Marie se konečně rozhoupe a sbalí Borisovi kufry, zatímco je na onom důležitém školení. Tedy vlastně pytle...
Pravidlo průšvihu je klasický román ze života, nic neotřelého, co by už někdo nenapsal, ale četl se mi dobře. Marie mi sice nebyla dvakrát sympatická, nejspíš i díky svému velmi kladnému vztahu k vínu, kterého vypila v průběhu příběhu na můj vkus až příliš. Ale je pravda, že bez problémů své povinnosti v životě zvládala, nikde se neválela opilá a podobně. Přesto mi jako kladná hrdinka moc nesedla svým naturelem.
Jak jsem zmínila, námět není originální, podobných příběhů už bylo napsáno spoustu, ale autorčin styl mě bavil. Píše s lehkostí, vtipem, nebojí se sarkasmu a někdy je až cynická. Nejde o žádnou červenou knihovnu. Jako oddechovou četbu po náročném dni určitě můžu s klidným svědomím doporučit.
Obálka knihy je líbivá, řekla bych. Alespoň mně padla do oka hned. Zde určitě platí, že v jednoduchosti je krása.
Čítať viac

„Bola to tá tajomná vzrušujúca časť dňa, keď slnko zapadá a svetlo mení farbu z červenej na vyblednutú krvavú, neprestajne sa mení a temnie, akoby deň ešte žil, ale už umieral.“

Malý strom - Forrest Carter, 2016
Malý strom
Forrest Carter