Po dvou titulech ze současnosti obrátil Jiří Hanibal ve svém novém románu pozornost k nedávné minulosti a jeho tématem se stalo soužití Čechů s Němci v českém pohraničí v letech 1934-1945, v dramatické době, která dosud vzbuzuje mnoho emocí. Hlavními hrdiny jsou tu čtyři lidé, vrstevníci a kdysi kamarádi: Erika, dcera židovského advokáta, Hermína, jejíž otec je německý podnikatel, Petr, jenž pochází z české havířské rodiny, a Hans, syn majitele mlýna, pily a statku.

Do jejich osudů tragicky zasáhnou dějinné události, v jejich vzájemných vztazích se s neobvyklou ostrostí prolíná láska a přátelství s nenávistí, hrdinství se strachem a opatrností, krutost se soucitem, zoufalství s nadějí. Strhující příběh jednotlivců je zároveň obrazem složité doby, která zanechala stopy na životě celé generace. Byla poznamenána nejen fanatismem Němců, kteří až příliš ochotně poslechli krysařskou píšťalku fašismu, ale i vypjatým českým nacionalismem, který si v touze po odplatě nezadal s krutostí nacismu. Hrdinové románu si uvědomují, že nemá smysl snažit se určit, kde bylo více křivd a nespravedlností. Prožili život ve víru vypjatých událostí, provázaní vzájemnými pouty...