Justýn Merkelbach je nejmladším šéfredaktorem v Nizozemí. Vede magazín Dobré ráno, časopis specializovaný na hotelnictví. Za obrovským nákladem a nemalými zisky stojí pouze dva lidé: zakladatel časopisu, Justýnův strýc Siem, a asistentka Mabel. A také strýčkovy fígle a triky, jimiž „přinutí“ k inzerci jakékoli hotelové zařízení. Strýc je otevřený, nespoutaný a impulzivní, Justýn ho odmalička zbožňuje. Pro chlapce, který vyrůstal v područí upjaté matky, chorobně posedlé hygienou, a suchopárného otce, bývaly návštěvy u strýčka Siema a tety Tilly vždy oázou uvolněné atmosféry. Po střední škole proto nastupuje do Dobrého rána a po zapadlých koutech Holandska hledá vhodná ubytovací zařízení.
Ukázka z textu
Krátce po sebevraždě byla jeho nepřítomnost stále citelnější. Strýček byl všude. Když jsem sedal do auta, seděl vedle mě. Když jsem se rozjížděl, utíkal za mnou a zároveň s tupým úderem dopadal na přední kapotu; připravil se o život sám, ale v mých představách se mu po nějakou dobu dařilo mít nespočetněkrát za den osudovou nehodu způsobenou chybami ostatních, zejména mou nedbalostí, špatným odhadem v provozu, mou nonšalancí, leností, domýšlivostí.
Byl všude. Po ránu jsem se v koupelně neodvažoval podívat do zrcadla, abych ho nespatřil stát za sebou, někdy s úsměvem, jindy v očekávání pohrouženého v myšlenkách - ale vždy jako živého. Když jsem ustoupil a strčil hlavu pod kohoutek, pak to byl on, kdo mě umýval, oplachoval a osoušel. Byl jsem snad bezmocný? To není to správné slovo. Siem se o mě dost často staral, když mi bylo šest, devět, sedmnáct. A dělal to dosud. Dříve jsem se s ním a tetou Tilly o prázdninách vídal častěji než s rodiči. Po jeho sebevraždě jsem byl suspendován na školáka v klamavé kukle dospělého mladíka a strýc se měnil ve stín vyšší moci, která mě vede. Nechápal jsem, že po ránu ještě dokážu vstát a obléci se. Spal jsem jeho spánkem.
