Půdorys tragikomického příběhu Marka Kafky tvoří zapáchající průmyslové Město kdesi severu, komunistické čistky sedmdesátých let, a šest měsíců, které vyvrcholí odhalením sochy prvního dělnického prezidenta. Marek vnímá syrovost doby optikou vypitých piv, naivního vzdoru, depresivních kocovin a bouřlivých mejdanů. Bezstarostně si užívá studentského života i povolnosti budoucích učitelek. Záblesk svobody konce šedesátých let se však rychle ztrácí v řádění komunistických normalizátorů. Z fakulty nedobrovolně odcházejí desítky pedagogů, mezi studenty se objevují donašeči, do hospod a fakultních chodeb se stěhuje strach. Gottwaldova socha nabývá své obludné podoby a jakoby symbolizovala stále konkrétnější teror rudé ideologie. Román pro Quida, který autor dedikoval svým vnukům, je plnokrevným příběhem o neradostné době, ve kterém nechybí láska, smrt, svérázný humor, napětí ani mluvící sochy.