Soubor drobných povídek analytického chemika a také příležitostného prozaika Jiřího Jírovce, v nichž se s humorem a ironií vyrovnává se záludnostmi života, jež často klade do politických a společenských souvislostí.. Ve stručném úvodu Jiří Jírovec uvažuje nad slovy Jana Wericha, jenž v jednom rozhovoru prohlásil, že když píše, vytváří pohádku nebo spíš povídku, která je "pohádkou jen do určité doby a pak se změní ve skutečnost". Tak je tomu v podstatě i s většinou pohádek (nebo chcete-li povídek) v tomto souboru. Ony se totiž netýkají jen drobných epizod a postřehů ze života, ale často pokládají nepříjemné otázky z doby nedávno minulé i ze současnosti. Vyprávějí o disidentech, ale i o infiltrátorech a udavačích, o drábech s důtkami chystajícími se ztrestat vzdorující vědu, o lži a nenávisti. Ale i o snad zářivé naději času budoucího, která se "vždy buduje na troskách minulosti. Čím víc trosek, tím víc záře, jen se nebát, jak říkával TGM".
