Druhý díl románu Melancholie II. je opět monologem, tentokrát patří ústřední hlas ženě, sestře Larse Herterviga. Oline stoupá s vypětím všech sil od moře ke svému domu. Oline si nevzpomíná na to, co se stalo včera, Oline nepoznává své blízké, nevybavuje si jejich jména. Oline cítí, jak se jí skutečnost pomalu ztrácí kdesi v mlze, její vzpomínky zato ožívají. Melancholie II. je neobyčejně intenzivním obrazem konce života, poetickou výpovědí o bolestech stáří, o posledních minutách bytí a o smrti.