Prastaré otázky týkající se lidské "přirozenosti" neboli nátury či povahy byly donedávna předmětem úvah a spekulací. Jak se morálně rozhodujeme? Jsme spíše dobří nebo zlí? Proč jsme tak vražedně útoční a současně tak neuvěřitelně altruističtí? Proč spolupracujeme i s lidmi, kteří nejsou našimi příbuznými? Co se nám děje v hlavě, prožíváme-li něco jako zrakovou krásu nebo jako hudbu? Jak poznáme, že je člověku, s nímž jsme, dobře nebo zle? Jak je možné, že to s ním dokážeme prožít? A jak vůbec poznáme, že druhý člověk má také vědomí? Proč jsou někteří lidé tak bezcitní a otrlí, jako by neměli srdce? Co je sebeuvědomování? A proč vlastně máme tak velké mozky? Jak jsme si vytvořili jazyk? Jaká je povaha náboženství? V posledních letech se tyto otázky staly předmětem empirického výzkumu, který tvoří testovatelné hypotézy. Jejich společný jmenovatel se nazývá "sociální mozek" - funkční systémy mozku, které řeší sociální problémy. Svazek navazuje na knihu Citový mozek (L. Motlová, F. Koukolík, Galén, Praha 2006) a je určen lékařům, psychologům, antropologům a filosofům.