Proslulý francouzský filozof, profesor na prestižní Collège de France v Paříži, jeden z nejpronikavějších myslitelů druhé poloviny 20. století. Zabýval se zejména historickými analýzami vztahů moci a vědění. Jeho rané práce (Dějiny šílenství či Zrození kliniky) se zaměřují na problém vztahu Rozumu ke všemu, co stojí mimo něj a tvoří jeho vnějšek, tedy především k šílenství či obecněji k nemocnému, a analyzují vztahy moci, jimiž instituce jako nemocnice, klinika, útulek nebo sanatorium působí. Pozornost vzbudila v 60. letech jeho kniha Slova a věci, otevírající nová pole pro bádání v oblastech humanitních věd. Na bouřlivou diskusi, kterou jeho dílo rozpoutalo na pozadí nastupujícího francouzského strukturalismu, reagoval Archeologií vědění, v níž se pokusil vysvětlit východiska svých předchozích zkoumání. Za jeho vrcholná díla jsou však považovány pozdní práce, historická analýza zrodu vězení Dohlížet a trestat, věnovaná vzniku a vývoji obecně chápané instituce uvěznění, pronikající postupně celou společností, či nedokončené Dějiny sexuality, jež se soustředují na rozbory technik moci a ovládání, spojené s pojmem subjektu a jeho postavení v rámci výkladu sexuálních vztahů.