V sérii filosofických esejů napsaných v 70. a 80. letech Bondy pokračuje ve filosofické detektivce, kterou začala
Útěcha z ontologie. Artificiální bytosti jako smysl existence lidstva; etický nihilismus konečné rychlosti světla; milost a spasení pro ateisty; prázdnota, která je plností všeho. Zdánlivě nesourodá a absurdní směs provokativních úvah začne dávat dobrý smysl v kontextu stále aktuálnějších problémů.
Rozsáhlý esej
Juliiny otázky se zabývá vztahem etiky a technologií, zejména umělé inteligence a jiných možností modifikace člověka. Narážíme zde i na etické reflexe stále rozvíjených fyzikálních teorií o holistické povaze vesmíru. Další texty od 70. do poloviny 80.let zkoumají možnosti dialogu mezi náboženskými a nenáboženskými přístupy ke světu a stávají se tak inspirací pro jedno z nejžhavějších témat kulturní globalizace - snahu o shodu mezi lidmi různého vnitřního založení či z odlišného kulturního prostředí.
V esejích z přelomu 80. a 90. let Bondy řeší problém vztahu vědy a filosofie, rozpracovává svoji nesubstanční ontologii a opírá ji o buddhistický pojem prázdnoty. Všechny úvahy spojuje neustálá kritická společenská reflexe a analýza mocenských elit na Východě i na Západě. "Základním, určujícím a nejvýznamnějším problémem třetího tisíciletí n. l. nebude expanze do vesmíru, ale hledání odpovědi na to, proč tu vůbec lidstvo je a proč tu vůbec má i být dál. Hledání důvodu pro existenci lidstva a smyslu existence lidstva. S touto otázkou je lidstvo konfrontováno poprvé, ale začíná a bude s ní konfrontováno s neoddiskutovatelnou naléhavostí."
II. svazek uvádí esej
Juliiny otázky (1970). Na jejich problematiku pak přímo navazuje tzv.
"Doslov" (1988).
Různé aspekty úvodního eseje rozvíjí pak Pár stránek (1974),
Páté pojednání o ontologii (1975),
Markétě Machovcové (1979),
Úvaha o eschatologii (1979),
Nesubstanční atheismus a nesubstanční theismus (1981),
Dopis příteli (1983),
Odpověď doktoru theologie (1984),
Výhledy (1986),
Další bod (1990),
Ontologie beze všech určení (1991).