V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v životickém hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo 36 mužů ze Životic a okolí. Karin Lednická vytváří plastický obraz samotné tragédie, rekonstruuje události, které jí předcházely, i ty, jež následovaly. Neboť popravami nic neskončilo. Čtyřicet lidí bylo odvlečeno do koncentračního tábora, zpět se vrátili pouze čtyři. Životické rodiny se dodnes se srpnovým ránem nevyrovnaly.
Těšínsko bylo předmětem sporu mezi polskou a československou vládou už v roce 1918. Národnostní otázka zde hrála stále vetší roli; ostře se vyhrotila v půlce třicátých let. Po Mnichovu, tedy v říjnu roku 1938, bylo Těšínsko anektováno Polskem. V následujících měsících bylo odtud vysídleno pres třicet tisíc Čechů; naopak z vnitrozemí Polska přicházeli noví přistěhovalci. Po 1. září 1939 už bylo všechno jinak. Těšínsko se stalo součástí Německa a nacisté usoudili, že zdejší obyvatelstvo je schopno poněmčení. Následovala největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, musel čelit represím. Drakonické tresty dopadaly zejména na Poláky – vězení, deportace do koncentračního tábora, případně rovnou trest smrti.
Soužití partyzánské skupiny Józefa Kaminského s místními obyvateli bylo v této atmosféře strachu velmi obtížné a často problematické. Někteří lidé jim pomáhali, většina se bála. Oprávněně. Zbrkle provedený útok Kaminského skupiny totiž nacistům posloužil jako záminka ke krvavé odplatě, jež postihla nevinné obyvatele Životic a okolí, a v úhrnu si vyžádala kolem stovky lidských životů.
"Ne, lidé ze Životic a okolí nezapomněli. Zapomněla však společnost: o Životicích se drtivá většina čtenářů dozvídá poprvé z mojí knihy."- Karin Lednická
Audiokniha obsahuje mírně zkrácený text.