Francouz Michel Houellebecq svými romány pokaždé někoho nadzdvihne ze židle. Dokonce byl postaven před soud za šíření náboženské a rasové nenávisti, když v jednom rozhovoru označil islám za stupidní náboženství. Ne že by se vyjadřoval o křesťanství zdvořileji...

Ve svém čtvrtém románu s poněkud záhadným názvem Možnost ostrova se rovnou vypořádá s celým lidským pokolením - dílo se odehrává ve stádiu vrcholného úpadku světa, těsně před zánikem západní civilizace na Zemi a po něm.

Román je, jak tvrdí recenzenti, "virtuózní příběh sexu, science fiction a šílenství života v sektě". V karikatuře "současnosti" se odehrává tragikomický příběh Daniela1, cynického zbohatlíka, který je ponořen do svého vnitřního světa a kterého ze všeho nejvíc zajímá úspěch u žen a pochybná kariéra. Smrtelnou ránu mu zasadí jeho milenka, o čtvrt století mladší Esther, pro kterou je sex pouze potřebou a která Daniela1 brzy nahradí daleko mladšími muži. V poslední básni napsané na rozloučenou se jí zmiňuje "o věčné lásce, díky níž navěky uvěříš v možnost ostrova".

V "budoucnosti" se setkáváme se sektou Elohimitů, kteří věří v reinkarnaci a hlásají dokonalou hygienu jak fyzickou, tak duševní. Jejich teze jsou dovedeny do absurdního konce v podobě faktické realizace plánů sekty. Marie23, Esther31 a Daniel25, žijící tisíciletí po smrti Daniela1, jsou klonovaní neolidé. Společně s nimi se ve světě po globálních katastrofách vyskytují primitivní pralidé se zvířecími instinkty. Daniel25 se vydává na svou poslední cestu se psem Foxem, jehož první verzi už ovšem vlastnil jeho předchůdce, aby našel onen vytoužený ostrov. Houellebecqovi hrdinové touží po nesmrtelnosti. Neočlověk, který nezná utrpení, ale ani touhy a emoce, je schopen citu pouze ke svému psovi. Autorův pesimismus a cynismus může mnohé šokovat - Houellebecq přese všechno zůstává nevyléčitelným romantikem.